čtvrtek 15. října 2020

Pondělní padesátka

 

Malá úvaha o zlobě v  nynější krušné době …

 

Několik posledních týdnů funguji ve zpomaleném, regeneračně klidovém režimu a nestíhám sledovat různé nadávky, boje a šarvátky na poli internetu (né, že by mě to kdy bavilo). Rozhodla jsem se striktně negaci eliminovat a většinu titulků jen prolétnu, zejména politicky laděné texty dál ani nerozklikávám. 

Až toto pondělí jsem po delší době v přehlídce zpráv na Seznamu natrefila na mile úsměvný článek o padesátkách a docela s chutí si jej přečetla. Krom blogů na netu nikde ze zásady komentáře nepřidávám, ale ze zvědavosti jsem nakoukla, jaké pochvalné komentáře si článek vysloužil. No, vysloužil. Komentáře tam byly v tu chvíli dva a jednalo se o docela zlé bláboly. Bylo mi z toho smutno. Tolik zloby není nutno, přece…

A ocitám se v divné řece. Najednou za ty poslední dva dny vidím, kolik se jí v tom webovém prostoru valí. Po zvědavém pročtení i jen několika málo zpráv, rozhovorů, komentářů a článků se cítím tou negací docela zaplavena…  Na jedné straně ji asi dokážu pochopit, na straně druhé – je toto řešení?


K večeru téhož dne se ve zprávách objeví číslo padesát podruhé. Už ovšem vůbec ne v úsměvné formě. Jedná se o denní přírůstek úmrtí na covid, který poprvé tuto hranici překročil. Dost děsivé číslo, ze kterého mě mrazí...   

Osobně bych nechtěla zvlášť letos být v kůži jakéhokoli vládnoucího politika. Ta situace je tak specificky odlišná, nová, jiná, náročná… Nikomu by se nepovedlo zavděčit se v ní všem. Nikomu se zatím nepovedlo ji zvládnout optimálně. Pro lidi z ohrožených skupin je opatření málo, pro lidi mladší a zdravé je restrikcí naopak přespříliš. Jedni je dodržují absolutně, jiní je obcházejí na maximum.

Z povzdáli nemocenské dění okolo covidu pár měsíců sleduji. Vidím spoustu přehmatů a pochybení jak na straně vlády, tak na straně nás všech, běžných lidí. Ono to je ale pochopitelné, nikdo z nás není dokonalý… 

Jak z toho ven? Nenávistí, nadávkami, bojkotem?

Nemyslím si.

Nejsme sice neomylní, ale nejvíce se učíme právě chybami a dřívějšími zkušenostmi. Na podobné epidemie i historicky karanténa zabírala nejvíce. Proč prostě pár týdnů či měsíců nezkousnout určitá omezení, potlačit část požitků a prožitků a nezkusit to vydržet…?

Kdyby se toto udělalo opravdu důsledně rovnou, nemuselo by se to třeba teď vrátit. A zvlášť ne v takové síle. Ale na straně druhé, pokud by se to teď nezačalo tak moc zvrtávat, kolik z nás by daná opatření přijala za své?

Kolik takových návratů budeme potřebovat? 

Snad tento jeden bude stačit...



PS:  Při hledání odkazu na výše zmíněný pohodový článek jsem u něj po dvou dnech objevila další komentáře. Už tam netrčí do prostoru jen ty dva negativně postavené, což vidím jako docela pozitivní zjištění. Jeden z nich se mi obzvlášť líbil: 
Život po padesátce je vždy lepší s úsměvem než se zapšklostí.“

Podle mě to platí pro jakýkoli věk či situaci. I pro tu současnou.


A je fajn bojovat humorem, což náš národ obzvlášť umí. Přidávám proto vtip, který mě včera cvrnknul do nosu:

zdroj: https://www.facebook.com/vaclav.veverka.karikatura/photos/a.892025267562405/3228269357271306


A pro určitou vyváženost přidávám i tento:

zdroj: https://www.facebook.com/vaclav.veverka.karikatura/photos/a.892025267562405/3221221031309472

13 komentářů:

  1. Hezky jsi ti napsala. Já se taky koukám, kolik "chytrých lidiček" mme všude kolem. A zloba na seniory? Už to raději nečtu, protože nás, seniory, to bolí. Taky zestárnou i ti, co to píší a dští na nás ty ošklivé nadávky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježurko, je to opravdu smutné, že se tak ztrácí přirozená úcta a pokora k životní moudrosti vyššího věku. A v podstatě společnosti plíživě začíná vládnout určitá agrese... :-/

      Vymazat
  2. Kde si lidi můžou plivnout, plivnou si. Bylo to tak vždycky, jen ve formě "drbů", teď holt v komentářích...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Quanti, nejhorší na tom je, že máš pravdu... A mám pocit, že anonymita internetu to dost umocňuje.
      Vlastně se většině takových webů a míst víceméně vyhýbám, a proto mě to právě u takového typu článku fakt překvapilo.
      Upřímně, jsem dost ráda za to laskavé, byť mírně v koutě zastrčené, blogo-prostředí :-)

      Vymazat
  3. Přitom si myslím, že Covid vůbec generační otázka, kvůli které by mělo být dusno. Nikdo nevíme, jak se na nás nákaza podepíše, i kdyby ve dvaceti. A odlišný je to i s mindsetem. Třeba moje máma je daleko víc v klidu než já:) A tak nějak vůbec, čím jsem starší, tím potkávám pořád víc starších lidí, kteří jsou pro mě inspirativní a důkazem, že je pořád na co se těšit a čím žít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, o covidu si myslím totéž, z mého úhlu pohledu jsou přetažení čtyřicátníci možná ještě víc rizikoví, než třeba čilý sedmdesátník, co celé léto relaxuje chatařením a užívá si slunce a poklid... Opravdu nikdo neví, kdo toho peška chytne. Mi třeba bylo docela dost líto učitelů, ti mi po těch prázdninách přišli jak předhozeni lvům (i když třeba ti, které znám, to brali sportovně).

      Ta Tvá poslední věta, to je dokonale napsána, úplně souhlasím. Loni jsem se seznámila s tak úžasným osmdesátníkem, že spousta lidí o polovinu mladších by oproti němu byla mentálními starci.

      Vymazat
  4. A to si teprve představ, co se vyvalí v internetových vodách, až covidová éra skončí. Po bitvě bude každý druhý generál...
    Líbí se mi, když si lidé dokáží udělat z potíží srandu, myslela jsem, že je to česká specialitka, ale Polsko a Slovensko je na tom podobně, asi ty slovanské kořeny :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Janinko, to si docela dovedu živě představit. Fakt je, že i na jaře každý z opozice mlčel a byl zalezlý a začali se objevovat, až po zvládnutí prvního návalu. Na to, co bude následovat po tomto čase, se taky nikterak netěším... :-/

      Vtipy - moc jsem polské ani slovenské nepostřehla, ale pevně tomu věřím :-) Myslím, že i v ostatních neslovanských zemích by se jich dost našlo. Letos to bylo pro mě jedno z nej překvapení, kolik dobrých vtípků může za tak krátkou dobu vzniknout.

      Vymazat
  5. Ani nehovor. U nás bol dnes v Bratislave protest. Máte veľmi vysoké čísla, lebo ako som počula u vás každého, kto umrie a mal aj covid dávajú do štatistiky. U nás prešetrujú, či zomrel na dôsledky covid alebo trebárs na dajme tomu rakovinu a mal pozitívny test, teda aspoň tak to tvrdia média, ja už sama poriadne neviem, čomu veriť. A k tej zlobe, na nete je jej celkovo viac ako dosť a bude sa to poda mňa iba stupňovať.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, právě po včerejších zprávách (viz ta Bratislava aj.), jsem si pomyslela, že ta zloba už není jen v tom netovém prostoru, ale začíná být hmatatelná tak celkově...
      Vlastně poslední dobou už ani ty statistiky neřeším, ono v podstatě není až tak důležité, co přesně se do těch úmrtí počítá, ale že ta situace je dost nestandardní tak jako tak a je opravdu potřeba chvíle určité pokory a sebezapření, aby se to dalo zvládnout - což spousta lidí zatím nevidí...

      Užívej si co nejvíc chvilek s miminkem a na zprávy kašli, jak to jde. Já jsem po narození prvního dítěte na několik let zprávy utnula úplně, protože jsem byla na spoustu věcí přecitlivělá a zbytečně mě to stresovalo...

      Vymazat
    2. Ďakujem, ja ich sledujem len tak trošku, aby som vedela, ako a kedy môžem a kam ísť, nič viac. Tiež som dosť precitlivená, hlavne na veci s detičkami, takže sa tomu snažím čo najviac vyhýbať.

      Vymazat
  6. Moc hezký článek, který vypovídá o nás o lidech. Také nevím, proč někomu až tak vadí nošení roušek a dodržování určitých pravidel, když už jde opravdu o životy. Včerejší demonstrace na Staromáku mě pořádně vytočila, moje hlava to nějak nebere. Ještě mi vadí opozice, která neustále hází špínu, ale je to situace úplně nová, zkušenosti nejsou, tak bych moc ráda viděla, co by udělali oni. Kritizovat umí každý blb, tak nechápu proč se v tak vážné situaci nedokáží sjednotit. Zdravím ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, taky tomu pořád nerozumím. Kdyby lidi na chvíli zkousli svá ega a snesli chvíli trochu nepohodlí, nemuselo by to vše zacházet třeba zas k zavírání či omezování služeb.

      Tak jak to včera trefně napsala Blondýna - je to dost o pokoře, aspoň na chvíli ji přijmout, ať se život může zas vrátit do zajetých kolejí...

      Vymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.