Taky víte, kolik máte bebínek?
Já jo. Moooc!
Já si je totiž docela poctivě sleduji. Několikrát denně si je kontroluji. Většinou si nad každým z nich i tak trošku zakvílím.
Mamka moc pro to nemá pochopení. A přitom já si to tak prožívám schválně před ní, aby mi to foukala a konejšila mě. A víte co ona? Prý „Nekvič, to se zahojí"
No chápete to? Jestli ona není tak trošku necita... Anebo, že bych kvílela málo?
A to mi nedávno dokonce tekla KRV!!! Několik kapek, vážně. To mamka nemohla popřít a trošku jsem se ponosila. Ale fakt to bolelo...
Když mě doma tak nechápou, musím se pak realizovat jinde. Ještě že občas jezdíme na nějaké návštěvy. To já radši ani ahoj neřeknu a hned se vrhám na ukazování šrámů a bebínek. Co kdybych pak na to zapomněla...
Ono to většinou totiž už moc nebolí a kvílím, jen když je náhodou zahlédnu.
Taky jsem se párkrát spletla...levá - pravá, kdo se v tom má pořád vyznat...
Ale představte si, teď mám jedno óbrovské. To ani mamka nemůže popřít a fakt mě i nosí. A že to mám zavázané, tak si ani nepletu, na které nožičce to mám. Veeelké bebínko. Udělala mi ho jedna hooodně zlá doktorka. Mamka sice říká, že byla hodná, že mi vyléčila nožičku. No, ale to je pěkná blbost! Úplnou dírku v nožičce mi udělala, ta doktorka jedna. A mamka s taťkou jí dokonce pomáhali. Bylo to fakt hrozné. Oni mě drželi a ta hrozná ženská mi na chodidle uřízla takovou hezkou bradavičku.
Ten život je někdy fakt krutý...
Ale abyste si nemysleli, zas tak lehce jsem se nedala. Kvílela a řvala jsem tak, že jim všem zalehlo v uších. To aby si to pro příště rozmysleli!
I když, přiznám se, že poslední dobou mám tak trošku dilema. Líbí se mi, když mi říkají, že jsem statečná. To pak ale nemůžu tak kvílet a pak mě ani mamka tolik nenosí... Tak nevím. Musím si to ještě rozmyslet. Já totiž statečná jsem, ale to nošení je ták príma...
A co vy? Tak kolik máte těch bebínek?
pár modřin na nohách, a ze včerejška sedřené předloktí, a trochu sedřená hlava. To protože jsem si hrál s dětským kolotočem. A točil jsem si a nastupoval a točil a nastupoval a pak přišel klučina a chtěl mi pomoct a trochu to nevyšlo :) Ale já jsem kluk a moc nebrečím.
OdpovědětVymazatAhoj Abu, taky Tě chválí, že jsi statečný, když nebrečíš? Mě jó.
OdpovědětVymazatAle víš co Ti prozradím, nejmíň brečím, když nikdo nevidí, že jsem spadla. Zato když se dívají, tak se občas docela ráda předvedu. Prý bych mohla být operní zpěvačka - mám dobrý hlasový fond...
No, já mám taky nějak otlučené nohy, ach jo, není to lehké, co...:-)
Pa Lucinka
Lucinko, že ty budeš podobná tomu miminku, co jsme nedávno pozorovali, jak spadlo z rozběhu na chodníku - překulilo se - opřelo se o ručky - bleskově se rozhlédlo, jestli to maminka viděla - a když se ujistilo, že maminka se dívá jeho směrem, spustilo nářek?
OdpovědětVymazatjá mám vymknutej kotník a pochroumany rameno a odřeny koleno a jinak mě nic nenapada, asi vedeš Lucinko :-) ale Podnikatel by ti to natřel :-))
OdpovědětVymazatsquire - nooo ano, ale PŠT, doma mě zatím neodhalili (spiklenecky mrkající smajlík).
OdpovědětVymazatAle už mě to nošení přestalo bavit, tak teď jsem statečná a běhám zas jak ďas...
přítelkyně, tak to musíš honem za maminkou, to Ti prostě musí pofoukat! A co se Ti stalo? Nekoupila sis náhodou ty brusle, jako můj taťka?
OdpovědětVymazatJinak mě už je líp, rozbité koleno se zahojilo, ta hrozná rána na nožičce od doktorky už skoro taky, tak to je teď větší fuška hledat si všechny ty odřeniny, škrábance a štípance. Sice jich mám mooooc, ale jsou malé a tak různě na těle. Už mě to ani nebaví...
Teď se asi zas zaměřím na nějaké to umění. Chtělo by to doma zas trošku oživit...
Mamka dodává - no, jestli je Podnikatel typický chlap (což nejspíš je), tak by myslím tu Lucku do kapsy strčil hravě...
si dělej u těch bebínek tečky lihovým fixem :-) pak je bezpečně najdeš :-))
OdpovědětVymazatPodnikatel je supertypickej chlap :-)
Jé, přítelkyně, vidíš - to je bezva nápad. To bych spojila s tím svým oblíbeným bodypaintingem... (pro který samozřejmě doma nemají pochopení, chjo)
OdpovědětVymazatJdu na to!!