neděle 2. srpna 2009

Do propasti závislosti

aneb Lákavé návraty do dětství...

 

Když jeden chce mít výtvarné vlohy, které mu nejsou do vínku až tak dány, je třeba se nevzdat a vymetat  kurz za kurzem. Stejně tak je vhodné utopit majlant v knihách tvořivých technik...

 

 

Jak to vše vlastně začne? Docela jednoduše.

 

Člověk si po letech koupí nějakou ozdůbku. Pak chce šperků víc a nelíbí se mu nic. Vybaví si, jak bylo krásné navlíkat korálky coby dítko. Kdo by odolal návratu do doby šťastného dětství...

Tak si koupí korálky, vlasce, lanka, kaloty, rokajl, kroužky, zapínání, kleštičky a podobné propriety k tomu, že si nějakou tu bižu sám vyrobí... Nakoupí toho pro jistotu moc, když je to teda za jedno poštovné...

Taky je pro začátek vhodné pořídit si nějakou příručku - jak na to. Tam objeví další zajímavé možnosti tvoření... Objedná si tedy drátky. Dokoupí pár dalších kleštiček. Super, to je bezva.

Hm, to drátování by mohlo být zajímavé při použití dalších technik. Je třeba se začít pídit po základech drhání...

 

V dalších publikacích narazí na malování na textil. No, kdo by nechtěl originální vlastnoručně zdobenou garderobu. A kdo by rád nebatikoval? Konečně je možnost posunout se kousek dál a pochopit dvou a více barevnou batiku. Prostě dát vale těm jednoduchým, jednobarevným vzorům z koleček.

Cestou kolem barvení textilu tak trochu zabrousí k hedvábí. Koho by to nelákalo, vybarvit si vlastní hedvábnou šálu. K tomu je vhodné přihlásit se na další kurz a při jednom tam opět oprášit to drátování. Není nad vlastnoručně drátovanou sponu na šátek...

 

Při brouzdání na netu se do podvědomí vryje slovo tiffany. Po zakoupení další publikace člověk neodolá a přihlásí se na kurz. Od té doby je jeho tajným snem pájka, řezačka a bruska na sklo.

Ovšem tato investice zatím čeká na schválení, takže je třeba uhasit žízeň něčím jiným.  No, jistí to kurz šperků z křišťálové pryskyřice.

Oddechově si vyrobí pár mýdel a objedná materiál na tvoření razítek.

Mimoděk si také vzpomene, že kdysi dávno vlastně docela rád pletl. Jak se to vlastně šmodrchalo? Zakoupí si knihu a klubíčka, najde staré jehlice.

 

K tomu objeví kurzy ohledně kreslení. Mindrák ze ZŠ touží být zlikvidován. Kurz je třeba absolvovat nejlépe hned. Pošle přihlášku.

 

 

V této fázi dochází rodině trpělivost a volají docenta Chocholouška. Na odvykací kůře není dovoleno ani málo oblíbené vyšívání...

 

 

Trénují se zde hlavně relaxační techniky. Při jedné takové odpočinkové terapii se člověku tvořivému podaří uvolnit, vyjasnit mysl a najednou si vybaví, jak kdysi dávno, coby dítko školou povinné, chtěl psát básně a možná i něco víc. Kdo by odolal návratu do doby šťastného dětství...

 

Má pocit, že je vyléčen. No co, člověk nemusí pořád něco kutit, hlavně když je čím psát...

 

 

V nestřežené chvíli krade toaleťák, obětuje tužku na obočí a jde spisovat...

Přemýšlí, jak do sanatoria tajně objednat knihu tvůrčího psaní...

18 komentářů:

  1. ,-)))
    jsem v nevýhodě, nepoužívám tužku na obočí ...

    OdpovědětVymazat
  2. jak výstižné! taky trpím trošičku touhle nemocí - konkrétně tiffany a servítková technika.
    zatím mám literaturu...

    OdpovědětVymazat
  3. Psaní se nejlíp učí čtením knih (ale ne těch o tom jak psát, myslím).

    \"Narazil jsem na slovo vyčerpání. Vyčerpání básníkovo nelze označit duševním vybitím nebo únavou z přemýšlení, ale naopak. Během psaní člověk schytá, naloká, nasákne tolika ději, obrazy, převraty, že prostě mozek nestačí, že srdce je mělké a to, co se vejde či dá vtěsnat do slov, je tak nepatrná část proti tomu, co přišlo, co se zjevilo, co se narodilo, co vyrostlo, že tíhu nemůže unést. Vyčerpává pouze nadbytek tíhy, přemíra bolesti, lásky, kterou nelze utišit olejem ticha, vodou práce nebo kamením paměti. Zde je třeba pouze přestat, vypustit srdce, vypustit vzduch duše. Toto je, myslím, jeden z největších důvodů předčasného konce sil některých umělců. Totiž ti, kdož žijí umění, nedovedou z tohoto stavu uniknout, nedovedou anebo nechtějí, ale nejčastěji nemohou. Jejich zdraví aby bylo božské, ne smrtelné.\"

    (Jiří Kolář, Roky v dnech)

    OdpovědětVymazat
  4. Gombo,
    to je teda prekérní :-))) To chce buď adrenalinovou akci - výpůjčku propisky na sesterně. Nebo se třeba někdo úplatný smiluje a vymění konturku za zákusek od oběda :-)))

    OdpovědětVymazat
  5. hastone, pozor! Je to fakt dost návykové. Jak tomu člověk propadne, tak to pak všechno leze dost i do peněz: Člověk tvořivý - není spořivý :-)
    Ale na druhou stranu to stojí za to!

    OdpovědětVymazat
  6. Henry, myslím, že máš pravdu. Jednu takovou publikaci jsem si nedávno objednala a moc mi to nedalo. Spíš mě to lehce zmátlo a vzalo chuť. Tak se na ni práší a já si tu tak povídám...

    OdpovědětVymazat
  7. ...v dětství poprvé ochutnal PIVO :O) ...Bratránek mě vzal prvně na hokej do Litvínova * atd. / Dík!

    OdpovědětVymazat
  8. HuMorousi - vidíš, na tenhle úhled pohledu jsem úplně zapomněla...
    Jsem se tak zasekla v té kreativitě - a teď abych povzpomínala, komu vynadat, že mi dal prvně ochutnat tu zatracenou čokoládu :-)))

    OdpovědětVymazat
  9. Někoho mi to silně připomíná... :-D

    OdpovědětVymazat
  10. ty jsi úplně popsala, co se mi děje, když do něčeho zabřednu. Ale prostor ani peněženka nejsou neomezené, takže už se léčím :-)

    OdpovědětVymazat
  11. evitschko - jojo, nejsi ty náhodou ta osůbka, která v korálkových obchodech vykupuje kroužky? :-)))


    Báro - je to náročné, že? Já tvořím hlavně virtuálně v hlavě, protože když to vytáhnu doma, tak nakonec se to zvrhne v dětskou dílnu :-)
    U Henryho na blogu jsem narazila na poznámku, že snad vyrábíš krajky? A ty dekorace na stoly byly taky moc povedené! A navíc, tuším v prvním článku, na který jsem u Tebe narazila, jsi psala o mamince - kouzelnici se sklem... To musela být fakt nádhera...

    OdpovědětVymazat
  12. Ehm...no... víš... jo, jsem to já :-)

    OdpovědětVymazat
  13. krajky sbírám, ty starožitné. Jinak jsem nejvíce na šití a na korálky, moje největší radost jsou plesové šaty pro Alex, které vyšívám rokajlem. Ale dělám to i pro cizí na zakázku jednomu krejčovství. Neumíš si představit tu radost, když jdu na ples a poznám tam \"své\" šaty! Bohužel času je málo a loni jsem vyšívala jen dvoje šaty, chybí mi to. Ráda bych to vyšívání spojila s malbou na látku, ale to čeká, až malý půjde do školky, ten by mi pomohl! :-)

    OdpovědětVymazat
  14. No, Báro, tak šití a vyšívání je jedna z mála věcí, před čím utíkám... To si ani nechci umět představit, jaká to musí být práce - vyšívat rokajlem. Mě by kleplo, jen ho navlíkám... :-)))

    To musí být fakt bezva, vidět to své dílko v akci!

    OdpovědětVymazat
  15. jen co jsem to tady ve středu dopsala, tak se té potvůrce malé podařilo dostat se mi do skříňky s korálky a zatímco já myslela, že spí, on si velmi tichoučce s nimi \"hrál\". Uklízela jsem to celé odpoledne. Bylo mi líto to zamést a vyhodit, tak jsem to opatrně smetla a třídila a třídila. Činnost vhodná do blázince.

    OdpovědětVymazat
  16. tak to třídění si taky \"užívám\". Hlavně ten malilinkatá rokajl :-)))

    Já mám korálky až úplně nahoře pod stropem, tam potvůrky nedosáhnou.

    Ale jak píšeš, že si s nimi Maty tichoučce \"hrál\", tak naše slečna je takhle \"neskutečně hodná\", když ukradne krém a natírá nábytek a koberec, případně i sebe. To o ní ani nevím... Taky si vždycky naivně myslím, jak si krásně tichoučce \"hraje\" :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Zase pořád je to lepší, než nedělat nic a mračit se na celý svět:)

    OdpovědětVymazat
  18. Kamio - jednoznačně!
    Jen doma si občas klepou na čelo... :-)

    OdpovědětVymazat