Asi každý z nás má něco, co mu je nepříjemné, čeho se bojí...
U mě to jsou hadi.
Když pominu určité riziko jedu či uškrcení, nemám příjemné pocity ani při pohledu na ně. Třeba v televizi, nebo v nějakém teráriu...
O to vášnivěji však hltám historky o nich. Nemusí to být kdovíjaké dobrodružství z džungle či pralesa. Spíš takové to - panelákové...
První takový příběh je o přítulném škrtiči jménem tuším Karlík... Prostě domácí mazlíček. Ale tak trošku zvědavý... Aby tu svou zvědavost a cestovatelské pudy ukojil, jednou v noci se vydal na výlet. Po stupačkách. A jak byl tím průzkumem unavený, stočil se do klubíčka na takovém jakoby oválku a chrupkal...
Ovšem zrovna v tu chvíli nechrupkal soused. Když si šel v noci potmě začurat, na milého Karlíka usedl...
Karlík myslím přežil, jen nebohý soused to odnesl infarktem...
Druhý příběh, na který jsem narazila si už tak přesně nepamatuji. Šlo v podstatě o to, jak taková hospodyňka chce rodince navařit, otevře linku, že vytáhne hrnce a kuk - vykoukne tam na ní had...
Pro takového strašpytla jako já, je jeden příběh lepší než druhý. Každodenně si tak prožívám lehký adrenalin...
Rizika se ale snažím eliminovat. Když si jdu v noci potmě začurat, nejdřív lehce rukou otestuji případnou změnu tvrdosti prkýnka... A že v lince máme za dřezovou skříňkou docela velkou škvíru, je fakt, proč mám skoro všechny krabičky na svačiny bez víček. Ony ty potvory totiž do té škvíry strašně rády padají. No, ať si padají, já je vytahovat nebudu...
A jak si tak poklidně se svou fobií žiji, tak v novinách zas vyjde článek, že žena u sebe doma objevila hada. V obýváku...
Jsem kliďas. Ale to už mě teda fakt vytočilo!!!!!
Že máme průchozí obývák, to už se nedostanu ani do ložnice....
PS: Někteří zas lezou do komory. No, aspoň ty ložnice zatím vynechávají. Snad...
-----------------------------------------------------------------------
Ještě že nepracuji jako pošťačka.
Hadi jak hadi, pro mě je horší pomyšlení na potkana, a že se občas nějaký ve vesnické stodole vedle pole najde. Když byl tatínek týden na táboře, králíky obhospodařoval děda a já jen u vrat koukala. Mám ten strach či divný pocit už od mala, když jsem chodila mandlovat do panelákového suterénu. Místo na cíchy jsem koukala na ty \"alobalem\" omotané trubky a byla připravená k úprku. Přitom se nebojím myši ani podobných zvířat. Spíš si myslím, že je to vypěstované na základě zaručených historek \"jak potkan skočil a kousl...\" - asi stejně jako to mám s elektřinou, taky mi říkali \"nesahej na to, kopne tě to\" a mi to zůstalo :-)
OdpovědětVymazat:-))) Mayo, ono je to asi fakt o tom, jaké historky se k člověku donesou. Potkani mě celkem minuli. Elektřinu - to hluboce chápu... Hustili do mě totéž :-)
OdpovědětVymazatja se kdysi (jako decko) bala skvora ze i vleze do ucha. ucholak :o)) ale i tohle pominulo. Veskerou haved laskyplne vynasim ven na zahradu. Pavouky ale i ty nestastne ucholaky :o)))
OdpovědětVymazata já myslela, že jen já mám fobii z neočekávaného nalezení něčeho... u mě to byly mrtvoly, a stejně jako ty jsem v mládí \"sbírala\" zprávy o tom, kde kdo jakou našel... na střeše, v lese, na procházce u řeky, v mrazáku, v kufru auta, na půdě, ve výtahu... :)
OdpovědětVymazatJá mám hady ráda, jen muž mi doma žádnýho nedovolí :-( Zato se ale bojím pavouků.
OdpovědětVymazatA taky mám jednu historku pro Manželku - můj muž byl na služební cestě v Bratislavě. A šel se podívat na nějakou kotelnu či co. Zdůrazňuju, že šel hustě obydlenou ulicí. No a u jednoho paneláku, hned naproti mateřské školce, našel mrtvolu. Kolem poledne. Na ulici, kde pořád někdo chodí. Naproti mateřince. Divný, co?
5/ kdo ví, třeba si taky šel (nebo šla?) potmě začůrat a sedla na hada...:))
OdpovědětVymazatPS: a nebyla to učitelka z té MŠ? Třída malých \"hadů\", to jednoho porazí:))
nomi, hadi jsou plaší. Myslím, že při té naši drobotině se raději přestěhují k sousedům. Jen bych nestrkala ruce do té škvíry v kuchyňské lince:o)))
OdpovědětVymazatRatko, tak to já při stanování taky. My jim říkali štipky. Tohle jsem před chvilkou vygůglila a je to přesně to, co se vždycky tradovalo. Kdo neměl při stanování vatu v uchu, děsem ze štipek málem nespal :-)))
OdpovědětVymazat\"škvor obecný - Mýtus: Představitelé tohoto rodu mají špatnou pověst, podle, které údajně vnikají člověku do ucha a potom až do mozku. V lepším případě mu prokousnou ušní bubínek a člověk ohluchne.\"
Manželko - tak to máš sbírku o kousek rozšířenější :-))) Je to zvláštní, že člověk se při těch povídačkách zaměří na jednu věc. Já jsem přitom bobkař, mohla bych mít takových příběhů tuny, ale v hlavě mi zůstaly jen ty hadí... :-)
- už tu máme zastoupeny: hady, potkany, škvory, mrtvoly.
OdpovědětVymazatJsem docela zvědavá, kdo se přihlásí ke sběru příběhů o pavoucích, krokodýlech a jiných (převážně u žen) \"oblíbených\" jevech a věcech. (nepíšu jen zvířat, tam mi nepasujou ty mrtvoly)
Klidně se přiznávejte i další. Ať se sumář rozroste :-)
evitschko - někdo se holt jezdí do Bratislavy kochat krásou města, někdo hledá kešky a někdo nachází mrtvoly :-)
Manželka má další kousek do sbírky. Jsem zvědavá, jestli mi někdo přihodí další hadí historku :-)))
Tino - tak to už teda nebudu děti haltovat v tom neustálem poskakování, dupání a vřeštění. :-))) Do škvíry ruce určitě nestrkám, občas poprosím manžela, ať odtama něco vyšťourá... :-)
opravdu na člověka může skočit, když ho vyprovokujete, třeba jenom upřeným pohledem. Možná není každý potkan tak odvážný, ale už jsem se s tím setkal. První skok je ale jen takový zkušební nebo zastrašovací, ne úplně na ostro. (Ty zuby jsou fakt nebezpečné!) Pak máte dvě možnosti: buď před potkanem utéct nebo vzít velký kus betonu a ...
OdpovědětVymazatty mě bavíš...já mám hady ráda, bych tak řekla. Ale kdybych ho našla doma, by mě asi švihlo. Respektive kdybych jaksi s určitostí neodhadla zda jedovatec nebo škrtič :) Nicméně mě se o hadech často zdá. A zrovna dnes v noci mě dva kousli. Do hřbetu ruky....a vidíš žiju :)
OdpovědětVymazatkrmiči - vidíš, tak teď abych ještě začala sbírat historky o potkane, uááá :-)
OdpovědětVymazatAbu - no jo, sny o hadech. Ty mívám taky a nesnáším je. Doteď si pamatuju, jak mě před asi dvaceti lety kousli do malíčku na noze - potfory!!! Ale fakt ty sny nemám ráda. Mi osobně se zdá, že to je na pomluvy... Raději bych sny o přítulném koťátku, když už nějaké to zvíře :-)
Od kamarádky sousedka tak \"potkala\" hada u sebe na zahradě. Měla ho nad sebou na stromě - a že nevěděla, co je zač, pro jistotu řvala: \"Pomóc, smrtelně jedovatý škrtič!!!\" :-)))
:) ta hláška je supeeer :) No a s těma pomluvama....s tím nic nenaděláš ani s hadama ani bez hadů. Vždycky někdo někomu leží v žaludku. Nenarodil se člověk ten aby se zavděčil lidem všem. Takže to neřeším :)
OdpovědětVymazat13/ Abu, máš recht!
OdpovědětVymazatA dneska jsem narazila na jirik.bloguje.cz na další článek do sbírky:
http://www.novinky.cz...achodu.html
pěkná sbírka fobií. Já si na fobie nepotrpínm, ale co se elektřiny týče, na tu jsem opatrný. Přesto mě několikrát \"kopla\". Jsem tedy několikanásobně \"praštěný\", ale žiji dodnes.
OdpovědětVymazatSpoustu lidí to postihne i bez elektřiny... :-)
OdpovědětVymazatAle mi se dneska zas zdálo o anakondách, aspoň jsem ale věděla proč :-)
no já jsem potkana chovala, to je v pohodě, horší jsou ti divocí, kanáloví. Kámoška se nedávno v noci (v Praze v bytě ve třetím patře) vzbudila protože jí něco lechtalo na obličeji. Ukázalo se že to byl ocas třiceticentimetrovýho kanálovýho potkana, kterej si hověl v její posteli. Vůbec netuší jak se tam dostal...
OdpovědětVymazat17) uááá, tess, tak to je extradrsné... Brrrr
OdpovědětVymazat