úterý 18. srpna 2009

Lady in black

aneb Už i na mě došlo...

Odolávala jsem docela dlouho. Co bych lhala. Roky.

Ale nějak, já nevím, asi stárnu nebo co, jsem vyměkla a řekla ano. A tak manžel využil mé chvilkové slabosti a dosmýčil mě do prodejny - se sportovními potřebami. Tak jo, když už tady teda jsem, tak si milostivě ty jedny brusle zkusím. To ještě neznamená nějaký závazek, že? „Jo, a prosím, nějaké hooodně pomalé, jo?" 

Uf, mám je na noze. Děsné, chodidla mě bolí za pár sekund. „Né, to po mě prostě nemůže nikdo chtít." si myslím, zatímco zbaběle udolána manželovým a prodavačovým nátlakem po nějaké době špitám: „Tak teda jo.".  

Prodavači je mě trošku líto, tak mi ještě nabízí variantu jízdy s turistickými hůlkami. Jakože bych měla trošku oporu. Zní to docela rozumně - do chvíle, než si to na prodejně vyzkouším a během chvilky se mi hůlky motají všude, hlavně pod bruslemi. Tak s díky odmítnu alespoň tuto sportovní vymoženost.

Ještě nějaké ty chrániče. Prima, prodávají se rovnou v sadě. Ale jen na kolena, lokty a dlaně. No jo, a co ta prdelka? Nic?! Ta to schytá přece taky!  Naštěstí mám lehce slovanské tvary, tak mě budou v zadní části jistit airbagy naturální.

   

Co se mě týče, považovala bych tímto záležitost bruslení za uzavřenou. Né až tak manžel. On to tentokrát myslí fakt vážně. Hraji aspoň o čas. Naštěstí jsme limitováni tak trošku i hlídáním ratolestí, tak se mi to oddalování ze začátku daří. Pak mi zas jednou vyjde vstříc počasí, prší. Ale dnes, dnes už mi manžel nespolknul ani to skučení, že mám zablokovanou páteř, chatrné kosti a já nevím co všechno jsem na něho zkusila vybalit.

 

Tak jdeme na to. Rozvést ratolesti, dokoupit přilbu (pro jistotu, bude se hodit i na kolo) a za moment jsme tam. Potřebuji se v autě převlíknout, tak choť rafinovaně zaparkuje mezi ostatními auty. Akorát opodál postává nějaký hlouček důchodců a řidič té dodávky, co mě měla krýt, do ní zrovna nasedá. No co, spodní prádlo jsem si dneska vzala, tak nebudu taková cimprlína.

Muž, vědom si toho, že on tohle spískal, se celkem snaží a gentlemansky mi pomáhá utáhnout brusle. Nasoukám na sebe chrániče, narazím přilbu a - pokusím se postavit. Jo, kupodivu stojím. Ale už mě zas děsně bolí nohy (skoro křeč), takže mi by to už klidně docela stačilo. Zatím si teda to brblání nechávám pro sebe a pozvolna, opravdu hooodně pozvolna se přesunu z kamenitého parkoviště na tu rovnou bruslodráhu.

 

„Do prčic, ono to fakt j-e-e-d-e-e-e-eeee!!!" Co to jé? Zrada!!! Vždyť jsem přece říkala, že chci nějaké pomalé...   

Pro stání na bruslích prý existují tzv. „parkovací polohy" T nebo V. Záhadně mi to v tomto postavení jede nejvíc. No, tak prostě stát na místě nebudu. Lehce improvizuji - se smrtelným děsem v očích plužím.

Jak jsem v té křeči, ta bolest noh je opravdu šílená. Nějak se poposunu pár metrů a je mi jasné, že teda tady to né. To fakt nebude moje parketa. Manželovi vtipně připomenu, že jsem mu rovnou v obchodě říkala, že to jsou vyhozené peníze. A ohleduplně mu oznámím, že teda rozhodně bruslit nebudu! I když jsem ochotna těch pár minut tam ještě odstát, když mu o to tak jde. On se nevzdává a jde na mě od lesa. Prý nejsem zas tak tlustá a v těch černých leginách mi to i sluší. No, málem z toho romantického vyznání spadnu na zadek. Na slovo „sluší" mi totiž mozek zareaguje zatažením břicha a podsazením pánve, tudíž lehce ztratím rovnováhu.

Hm, ať má manžel radost (a když mi to teda tak sluší),  tak se chvilku snažím. Dokonce se i o kousek poposunu. A poposunu a poposunu - až plynule přejdu do free-stylu „koloběžka". Tak nějak trošku jedu. No, to bych fakt nečekala. Začínám dle rad dokonce i rekognoskovat terén a uvědomím si, že by se mi teoreticky lépe padalo do té rovné travnaté plochy než do škarpy plné kopřiv. Plíživě, koloběžkově se přesunu vlevo - abych se do té trávy skulila a s velkou chutí zula ty mučící boty. To-je-úleva!!!

 

Nejradši bych už je nikdy nenazula. Jenže se musím vrátit zpět, že? Po nějaké chvíli křeč poleví a jdu znova na to. Koloběžka styl se mi trošku vymknul a už se občas odrazím i druhou nohou. Co to? Že by to nakonec šlo?! Dokonce i ta křeč v nohách už není tak intenzivní.

Manžel začíná tušit, že se nacházím v bodě zlomu a znova mi nenápadně zalichotí. No, asi jsem byla nějak zrovna naměkko, protože místo abych vtipně zakontrovala, mám najednou nějakou jako snahu mu ukázat, že to jde. On mě má po letech přečtenou a tak chválí a chválí: „Vidíš, to je ono! Jde ti to!". Jojo, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Ale poslouchá se to příjemně. Tak se teda snažím a snažím a najednou - něco jako bruslím...

  

Očividně i zázraky se dějí. Když přestanu myslet na děsivý fakt, že neumím brzdit, tak mě to chvilkami i baví. Možná, že těm bruslím ještě nějakou šanci dám.

  

Když mi to na nich navíc tak sluší...

   

23 komentářů:

  1. No vidíš! A teď je třeba ještě přijmout závazek, že si to zkusíš aspoň jednou týdně a za pár týdnů budeš bruslit jako Sáblíková:))

    PS: já vím, mi se to mluví, mě o baví. Já se už nemůžu dočkat, až půjdu příště ...

    OdpovědětVymazat
  2. No vidíš a ještě ta romantická vyznání k tomu ;o).....Přiznám se,že i mně v posledních dnech po nazutí bruslí a pár bruslo-krocích bolí ukrutně chodidla.Přičítám to však své netrénovanosti a bruslím dál. Po chvíli to ustane,takže to bude asi nohama.8-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tino, když budu upřímná, taky se těším na příště. Ale PŠT, aby si muž moc nemyslel :-)

    Janno - mi se to stávalo i v počátcích řízení auta. To jsem byla v takové křeči, že půlhoďka řízení mi vydala energie jak hodina aerobiku. Totálně namožené ruce (svírání volantu) i nohy (nachystané u spojky a pevně zaseknuté na plynu)... :-))

    OdpovědětVymazat
  4. ty jo, šikulka:-)

    OdpovědětVymazat
  5. wow :-) mě by na to nikdo v životě nedostal... i klasický brusle na led jsem měl naposledy asi když mi bylo pět a to byly takový ty s dvouma břitama na každý botě :-D
    a kolečkový? no kterej chuj to vymyslel :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Taky jsem takhle cca před 5i lety postavil manželku na brusle. Dnes, když neprší, ujedou s kamarádkou denně 50 kiláků šílenou rychlostí. Já s nimi nejezdím, s výmluvou, že se rád kochám a při jejich stylu jízdy bych viděl akurát rozmazaný pozadí. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Tam si většinou dokážu uhlídat přiměřenou rychlost, při které ještě udržím jakous takous rovnováhu, tedy pokud o mně někdo nezavadí, že? ;o)

    OdpovědětVymazat
  8. Zase jsem si poprskala klávesnici ranní kávičkou :) Zdravím manžela...A ty dej bruslím šanci :)

    OdpovědětVymazat
  9. bosorko - no, to si taky od včerejška hrdinsky říkám :-)

    PJ - tak jako malá jsem byla nešťastná, že ty kolečkové nemám. Ale věř mi, že teď jsem se opravdu nedala lacino!!! A z počátku jsem si myslela totéž, co ty :-)

    OdpovědětVymazat
  10. @Teo - tedy teoreticky je možná přeměna z Lady in black v Černého pantera??? Jen abych pak nepřišla o ty své přírodní airbagy (lehce zděšený smajl)

    Obi, taky jsem coby pubertou zmítající se dívka jezdila bruslit na led. Ale byla velká motivace - ti frajeři v kanadách... :-) A nejlíp se jezdilo, když člověka nějaký drapnul za ručičku a smýkal za sebou... (lehce zasněný smajlík)
    No víš jak, manžela mám i doma - a hlavně, oni venku zapomněli postavit ty brzdící mantinely, uáááá.

    Abu - dám. Když už to stálo takové prachy... Jen dokoupím pár slušivých černých triček a hrrr na to :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ehm - Oby. Jsem si říkala, kdy se mi podaří Tě přejmenovat podle nejmenovaného obchodu... No, vidím, netrvalo to dlouho. Nezáměrně, nějak mi to tam samo skočilo, promiň :-)

    OdpovědětVymazat
  12. No vidíš, ono to půjde. A mimochodem - na větu \"Sluší ti to\" reaguju stejně jako ty :-) Jen při tom naštěstí nestávám na bruslích.

    OdpovědětVymazat
  13. při zasněné vzpomínce na \"frajery v kanadách\" se ti tam holt vloudil překlep. ;o)

    OdpovědětVymazat
  14. jestli ti to jde po lede tak ti to pujde i na suchu. Neni to moc velky rozdil :o)) a zenskym to na bruslich fakt moc slusi.

    OdpovědětVymazat
  15. evitschko - dneska jsem na koupališti zatahovala břicho aj bez té věty :-)

    Oby - jojo, to byly časy...

    ratko - led byl někdy před dvaceti lety, to je ten kámen úrazu :-)
    Včera to bylo úplně jinééé...
    PS: ono to na bruslích sluší i těm chlapům :-))

    OdpovědětVymazat
  16. Jseš DOBRÁÁÁ!!! Já bych si nejspíš jela pro smrt!

    OdpovědětVymazat
  17. to natrenujes :-) u nas maji brusle vsichni a jeudime celorodinne, jen Podnikatel tvrdi, ze on ma spatny kolena a nemuze :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Lucko, tu případnou rodinnou tragédii jsem se snažila lehce eliminovat aspoň tou přilbou...

    přítelkyně - sakra, to mě nenapadlo. Jsem skučela se zádama a na kolena úplně zapomněla...

    OdpovědětVymazat
  19. To bych nevěřila, že se o bruslích (nenávidím!) čte tak hezky; asi že jsem na nich nemusela stát já. :-)))) Na větu \"Tobě to sluší\" nereaguju nijak. Už asi 15 let. :-)))))))

    OdpovědětVymazat
  20. Kash, no vidíš. To by Tě pak aspoň nikdo nemohl rozhazovat z pracně nabyté rovnováhy :-)
    Včera jsme přijeli z Prahy, tak už mě to asi zas brzo čeká, uááá...

    OdpovědětVymazat
  21. Uži si to - já na inlajny vlezla po X letech letos na začátku září a co? A zlomená ruka v lokti, zřejmě s trvalými následky. Jeden blbej klacek pod kolečky...

    Měla jsem i chrániče, ale nebyly mi nic platné - tak prosimtě, bacha, jo?

    OdpovědětVymazat
  22. Mě bolela taky - dokud jsem si do bruslí nepořídila ortopedické vložky :-) Dají se koupit v obchodech se zdravotními pomůckami za pár stovek a opravdu to zabírá :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Cirrat - Jéžiš, ony tam sem tam leží i záludně umístěné klacky :o) Tak to teda nevím, nevím...

    Dík za tip na ty vložky.

    Teď musím končit, neb dcera, prostříhávající domáci zeleň, po upozornění, že ty zelené zdravé lístky se nestříhají... mi před chvilkou ustřihla kus vlasů...
    Jdu ji uspat - nééé, na věky ne :-)

    OdpovědětVymazat