středa 12. srpna 2009

Auto a já - část 2.

 

O nenáviděném tankování a občasném rozptýlení řidiče

  

Jak jsem nedávno psala, auto je dobrá věc, ráda ho využívám, jen s ním občas tak úplně nekamarádím...

  

   

Moje noční můra, krom parkování,  je  tankování. Tomu se snažím vyhnout. Někdy se mi to ale nepodaří.

To nastupuje „přítel na telefonu":

„Jak se sakra otvírá to víko nádrže?!"

„Normálně, jo? No mi to teda nejde!"

„Jo, ahá, to jako nemám mít zamknuté auto..."

Natáhnu si apartní igelitové rukavičky a jdu zápasit s tou hnusnou hadicí. Smradlavou, fuj! Ani po letech se mi skoro nikdy nepodaří zacvaknout takové to udělátko, co způsobí, že tekutina do nádrže teče sama a člověk okolo jen tak zevluje. Tak držím páčku, zkouším zaseknout udělátko, držím páčku, zkouším zaseknout udělátko, držím páčku, rezignuji... a je hotovo. Tak trošku závidím svému šestiletému synovi, který tuto dovednost již nějakou dobu bravurně zvládá.

Pak už jen nacpat tu kapající hadici zpět do stojanu aniž bych se pocincala, stáhnout si rukavičky, utřít pot z čela, zaplatit, nastartovat a lehkými přískoky opustit tu jámu lvovou...

Doma pak s určitou satisfakcí spokojeně prohlásit: „Nabrala jsem benzín. Teda naftu. Myslím..."  A pro sebe si už nechám: „Jéžiš, jestli to náhodou nebyl diesel..."

  

  

Při jízdě autem je občas příjemné se rozptýlit třeba hudbou. Coby řidička si zapnu rádio a - zase ho vypnu. Ona přece jen talk show Jitky Asterové není zrovna ideální, když člověk převáží i dítka. Možná nepotřebují až tak nutně vědět, jak si to nějaký voják rozdával na vojně skoro všude se svým velitelem, i ve sprše...

Někdy se poštěstí a hraje příjemná písnička. Zleva se ozývá: „Mě to luší, fypni to!" Zprava: „Néé, nevypínej, mi se to líbí."  Občas vyhovím jedné straně, po chvíli druhé. Vydrží jim to docela dlouho... Shoda nehrozí. Ledaže by se jednalo o píseň, která by mě přímo iritovala a chtěla bych ji vypnout já. To by bylo sborové: "Nevypínej to!!!"

No, ovšem skoro vše je lepší než: „To není náš dům, to není náš dům, to není náš dům, to není náš dům, to není náš dům, to není náš dům, to není náš dům, to není náš dům, to není náš dům...."    „Chrrrr"   BUM

  

  

 

 

pokračování příště

14 komentářů:

  1. tohle mi fakt zvedlo náladu.....Narazila jsem na tvůj blog tak nějak náhodou,ale okamžitě jsem se začetla a musím přiznat,že i pobavila u tvého stylu psaní.Díky za to a určitě to tu budu dál sledovat.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Janno, to mě fakt moc těší! Ráda Tě tu uvidím :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Zacvaknout to udělátko a lelkovat, to se mi nepodařilo ještě ani jednou, přesto, že tankuju někdy 2x týdně, a tak tu pistoli držím v ruce, dělám, že to držím schválně a u toho lelkuju:-))

    OdpovědětVymazat
  4. konečně mám důvod zasmát se...:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Mám řidičák už hodně dlouho,ale raději vůbec neřídím.Obdivuju a závidím každý ženě,která řídí,natož pak tankuje.a taky parkuje.Parkuje na malym místečku pro jedno autíčko.Já mám zaparkovat na místo,kam by se vešel náklaďák a je problém.Auto je nastranu a nedá se vylézt.Ale i tak jsem se pobavila ,jak jsi to hezky napsala:-)

    OdpovědětVymazat
  6. To chce jenom klid a trochu soustředění. Žádnou nervozitu. Já zrovna s nabíráním benzínu problém nemám, ale couvání moc nemiluju. A jednou na takovým malým úzkým parkovišti u zdi přiběhl pán a že mě bude navigovat (asi se bál o své auto). Ignorovala jsem ho, couvala jsem tak pomalu a natolikrát, jak mi to vyhovalo a na jeho poznámku, že asi nemám dlouho řidičák, jsem hrdě odvětila, že řidičák mám dlouho a jezdím skvěle - ale zásadně jen dopředu. Hodila ramenem a a odkráčela s hrdě vztyčenou hlavou, ať si myslí, co chce.

    OdpovědětVymazat
  7. nominku, já se sice řídím heslem \"jezdím rychle, jezdím rád\" a už nějakou dobu se starám o své autíčko sama (teda hlídám si, že je třeba něco opravit a když je dobře tak si někdy i uhlídám, co je třeba opravit), takže i tankuju, ale to, že pistole má nějaké udělátko, to mě fakt nenapadlo.

    Děti vozím raději každé jinde - jedno vepředu, jedno vzadu. To vepředu rádio slyší, to vzadu ne a je klid. Ovšem někdy je to rádio síla. Jsem zvědavá, kdy se mě můj starší výlupek zeptá, co to jsou vaginální mykózy:)))

    OdpovědětVymazat
  8. Mod., mě se to právě už asi 2x podařilo a fakt nemůžu přijít na to, v čem je ten problém. Už mám i teorii. Ve mě to není. Vždycky se to jen na chvilku pokazí... :-)

    OdpovědětVymazat
  9. hastone, jsem ráda, že je veseleji. Třeba ten Tvůj dnešní splín (jak jsem koukla u Tebe) pomalu odpluje...

    Jano, já se taky dlouho bála, pak jsem otěhotněla a bála se znovu, no a potom překonat strach, když člověk poprvé veze ten svůj poklad... Ale je to fakt hodně o cviku.
    A na malým místečku pro malý autíčko prostě holt neparkuju :-)
    Časem se to taky utřepe, neboj (povzbudivě mrkající smajlík)

    OdpovědětVymazat
  10. Lenko, tak to je skvělá hláška :-)))
    Přiznám se, že někdy se taky trošku bavím tím, jak se ti chlapi baví nad námi děvčaty...

    Tino, jo, je tam, potfora malá :-) Ale dost často se tak nějak záhadně kazí...
    U nás zatím jezdí děti vedle sebe, aby se mohly lépe mlátit, provokovat, pošťuchovat atd... To kvičení a vřeštění je myslím dobré proti mikrospánku :-)

    OdpovědětVymazat
  11. nevozíš ty náhodou vzadu MOJE děti? ;-)

    OdpovědětVymazat
  12. Mayo, myslím, že vozím něco jako \"univerzální děti\" :-)

    OdpovědětVymazat
  13. ad 10: To teda je, jenomže mi zvyšuje rychlost:)

    OdpovědětVymazat
  14. No, ale zas po čase to člověk už ani nevnímá...
    Ale jsi fakt dobrá, že se o auto staráš sama. To je moje noční můra. Ještěže manžela to baví.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.