pátek 7. srpna 2009

Bradavice – dnes, elektrikář – zítra

 

A já - o pár kilo lehčí...

 

 

Zítra k nám přijde elektrikář. Jupí! Po hooodně dlouhé době budeme mít (možná) zas normální světlo a funkční podlahové vytápění v koupelně. Taky mi třeba začne fungovat i digestoř (no, alespoň to světýlko kdyby svítilo). A hlavně - snad už konečně budeme mít dodělanou elektrickou zásuvku u mikrovlnky a pekárny. Zatím máme pořád v kuchyni rozbalenou prodlužovačku a občas přes ni přeskakujeme. No, nic moc, uznávám.

 

Manžel docela  rád věci rozmontovává, ale do jejich zpětného sestavení se už tak nehrne. A jak ho tak dneska slyším říkat, že rozmontuje stůl a kryt na topení (u stupaček), aby šla zítra udělat ta zásuvka...

Raději neváhám, a posílám ho s dětmi ke kožařce. Udělaly se jim totiž bradavičky. Tomíkovi na nose. Sice malé, ale asi sedm. Lucince jen jedna. Zato veliká a na chodidle.

Jakmile odjedou, pouštím se do akce. Než mít několik měsíců rozmontovanou půlku kuchyně, raději ustřihnu kus provázku, udělám si z drátu háček a pár minut se pod stolem v dolní dírce (vyvrtané na krytu topení) morduji s hledáním zastrčené el. šňůry a jejím protahováním do horního otvoru nad policí. Uff! A je to! Kuchyň zůstane vcelku. To za tu námahu stálo... Ještě ji trošku důkladněji uklidím, přiberu též koupelnu a přilehlé okolí (ať nejsme zítra za šmudly) a očekávám návrat chotě.

 

Máme totiž domluveno hlídání, neb jest třeba sehnat dárek na nedělní oslavu. Hm, a máme na to skoro celou hodinku a půl. Neboť slečna dcera se nenechala ošetřit, tak je objednaná znova na odpoledne. Ať si to s ní pořádně užije i maminka, no né.

A to ji přitom bratříček v autě tak hezky utěšoval: „Neboj Luci, to nebude bolet. Nebo trošku bude, ale mysli na něco hezkého. Třeba jak jsme byli na bazéně"...

No, co bych zapírala, dojalo mě to. Zvláště po tom, co se mi odpoledne přiznal, že se taky bál (trošku), ale nechtěl, ať se Lucinka bojí tak moc. Kruciš, on ji má přece jen rád. Je citlivý a navíc mu to docela pálí... (Že by byl po mně?)  

 

Rovnou se taky přiznám, jsem dnes o pár kilo lehčí. No, veleúspěšnou dietou to není. Jen mě lehce zruinoval fakt, že zatímco šel manžel na oběd, měla jsem půlhodinku pro sebe v knihkupectví.

A to jsem se táááák haltovala. Nicméně jsem si těch 7 knížek nějak odůvodnila -  jakože další dárek na neděli, něco pro děti, pro manžela na vánoce, proti chmurám, fakt výhodná koupě... No, užila jsem si, vymezený čas utekl jak voda, dárek jsme už také měli, tak hurá pro dítka a znovu k doktorce.

 

Cestou jsme se snažili odvést Lucčinu pozornost od cíle cesty, ale Tomík, kterého šlechetnost od rána už přešla, nám to neúnavně sabotoval. Když už se díky jeho snaze nedal okecat fakt KAM jedem, snažili jsme se zamaskovat DŮVOD. Rafinované - „Víš Luci, paní doktorka se jen podívá Tomáškovi na ten nosánek" bylo taky záhy zhaceno: „Né, jedem tam, aby ti řezali nožičku..."  No, vrchol diplomacie. Zabít málo.

 

Bylo to kruté, ale celkem rychlé a naštěstí už je to za námi. Teda Lucinka se nedala lehce, tři jsme na ni byli a řevem by strčila do kapsy několik rozzuřených tygrů. A mě z toho jejího utrpění bolel žaludek, a to jsem se ani nedívala. Ale aspoň budu mít zas větší bicáky, protože se slečna, hned jak jí trošku otrne, nechá mileráda nosit a různě přemísťovat. A to teda mohutně.

 

Tak dneska končím, dcerka chce zas poponést.

A zítra...již...možná...snad... - „Sbohem prodlužovačko!".

 

 

No, a taky si jdu ještě polistovat v knížkách :-)

 

8 komentářů:

  1. Jéje, bradavicové story... Já to radši děckám doma likviduju Duofilmem. Teď zrovna už asi dva měsíce likvidujem jednu na chodidle...

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj duno, ono to totiž na tom chodidle nejdřív ani jako bradavice nevypadalo - spíš jako puchýř... Jenže to nemizelo a začínalo tvrdnout. Pak jsme to chtěli mazat, a to ona si na to nenechala ani sáhnout. A teď už se to začalo zvětšovat, tak jsme radši šli. A prý to bylo něco virového, co by prorůstalo hlouběji a hlouběji - tak jsem ráda, že to má za sebou. Ale mazání jsme taky ještě nafasovali...

    A ten Duofilm je dobrý? Mi se zdá, že synovi na nose jednu přehlédla.

    OdpovědětVymazat
  3. No já likvidovala před pár lety starší dceři (ve stejným věku jako teď tý mladší) bradavici na noze asi rok. Ale nakonec jsme nad ní zvítězili :-)
    Duofilm se mi zatím osvědčil, i když je to běh na dlouhou trať a musí se to dělat opatrně, protože to funguje tak, že když se to každý den na noc ťupne na tu bradavičku (nesmí se nikam moc kolem), po pár dnech se sloupne celá vrchní vrstva kůže. A tak furt dokola. Až to prostě tu bradavici vyžere.

    OdpovědětVymazat
  4. nominku, ty si ale umíš vybírat témata...
    skrátka ze života. mě při tom čtení napadly bradavice z harryho pottera :-)

    OdpovědětVymazat
  5. taky jsem měla asociaci na Harryho :o)
    když jsem četla o tom knihkupectví, úplně jsem se zasnila!!! Tuhle jsem v jednom strávila 45 minut a zaplať pánbůh, že jsem měla před výplatou, jinak bychom domů museli kupovat novou polici na knížky... a taky bych si je odůvodnila :o)

    OdpovědětVymazat
  6. ještěže já knížky nekupuju, protože bysme je neměli kam dát, ale sním si o veeeliké knihovně :-)

    OdpovědětVymazat
  7. duno,
    tak to jsem ráda, že ji to nakonec Dr. vyřízla, protože ona se moc čímkoli natírat nenechá a to by se asi dost táhlo. A na tom chodidle ji to myslím už i vadilo.
    Ale držím vám palce, ať to uválčíte takhle. Ono to řezání není moc příjemný zážitek... (ani pro matku, natož pro dítě)

    hastone - jo, život - pořád se něco děje... :-)

    OdpovědětVymazat
  8. přiznám se, že mi se sen splnil loni, když jsme si nechali udělat policovou sestavu skoro přes celou stěnu v ložnici. Je to bezva. Akorát ze začátku jsem tam měla i rezervní místo a už se mi zdá, že začíná praskat ve švech...
    Do knihkupectví nějakou dobu teď fakt chodit nemůžu, aůůů. :-)

    Ale včera jsem si to fakt vychutnala!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.