úterý 1. září 2009

Nech brouka žít...

A bacha na brutální uklízečku...       
Jak už jsem psala, byli jsme ubytováni v docela slušném hotelu. Aspoň jsem si to myslela, než následující den ráno objevila dcerka za závěsem obrovského černého brouka.

Že byl sám a poměrně velký, možnost hrozby kolonie švábů jsem teda vyloučila. Ale i tak, představa, kde všude po nás v noci lozil, mi nebyla moc příjemná. Byť mě uklidňovalo aspoň to, že jsem si nabalila pyžamo a ne noční košili.
Než jsem stihla požádat manžela, ať ho dá na chodbu, zapomněla jsem na něj. (Na brouka, o muži stále vím. Trauma zřejmě nebylo až tak obrovské.)

Né tak dcera. Po návratu z celodenního výletu honem běžela nakouknout za závěs. Byl tam. Pomyslela jsem si něco o odfláknutém úklidu, zatímco dcerka kvílela, že se jí „ten blouk vůbec nehíbí" a že ho tam nechce. Pak jsme na něho opět zapomněly (spousta nových dojmů). Trošku hůř se mi v noci sice usínalo, neb jsem si na něj později zas vzpomněla - no, ale mám to pyžamo (úplně všude mi nevleze), tak jsem to nějak ustála.

Ráno byl pořád tam. Děti (už i dcera) si ho oblíbily a chodily ho kontrolovat. Zaujatě řešily, zda je či není mrtvý. Sice jsem si myslela že je, ale moc jsem ho zkoumat nechtěla, co kdyby přece jen nebyl a začal po mě lézt. No, on nechal na pokoji nás, tak my ho taky. Nebyl nijak agresivní.

Třetí den padl návrh, že si ho vezmeme domů. Stálo mě velké úsilí drobotině vysvětlit, že tady v tom rožku je doma, líbí se mu tam a domů ho určitě brát nebudeme.

Další den mi po návratu na pokoj způsobila pro změnu šok uklízečka s morbidním smyslem pro pořádek. Brouka po třech úklidových dnech objevila. Jenže ho nepřemístila do pokoje k někomu jinému, ale rozložila na komodě utěrku a na ni milého černého krasavce pečlivě umístila...

Spíš než ocenění konečně precizního úklidu se o mě pokoušely mdloby. Fakt zvrácený smysl pro humor.

No, aspoň to teda vypadalo, že je fakt mrtvý, když se z té utěrky nikam nepřesouval. Znova jsem zamítla synovu žádost vzít si ho domů a kochala se představou reakce recepční, až si zítra půjdu stěžovat.

To mi tak trošku zhatila dítka. Brouka neúnavně analyzovala a prý že je to hračka.
Co-o?! Hračka?!!
Dodám si odvahy a po pečlivém zrakovém prozkoumání na brouka sáhnu. Děti měly pravdu...

Že neuhádnete, jaký suvenýr z Prahy si dovezly?

17 komentářů:

  1. ... uklízečku? porcovanou v kufru auta?

    OdpovědětVymazat
  2. Těsně vedle. (skorogratulující smajlík)
    Tolik volného prostoru v kufru rodinného auta jen tak nenajdeš...

    OdpovědětVymazat
  3. V hotelu je to docela zvrácený smysl pro humor! Ale budiž :-)

    OdpovědětVymazat
  4. i v lepších rodinách. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Hezké... Taky jsem měl v mládí rád takovéhle sraničky. Když jsme byli krátce svoji, na návštěvě u někoho ve vesnické chalupě jsme nad futry uviděli velkého pavouka, tělíčko jako mužský malíček. Má čerstvá novopaní povídá: \"Ty si nedáš pokoj ani tady.\" Chtěla atrapu vzít mezi prsty - jenže to atrapa nebyla a já s tím neměl nic společného...

    OdpovědětVymazat
  6. Báro - no, hlavně měla uklízečka asi o něco lepší rozlišovací schopnosti než já... :-)

    Jake - v rodinách jak v rodinách. Ale ve čtyřhvězdičkovém hotelu mě to lehce překvapilo :-)

    Manželka Kutila se asi hned tak nenudí, co? :-)
    Jinak chlapi jsou si asi dost podobní, protože první co mého chotě napadlo, jak tím broukem vylekáme babičky...

    OdpovědětVymazat
  7. :-)) pani uklízečka měla strach, aby vám nevyhodila hračku :-)) beztak se na něj taky bála sáhnout a říkala jsi jaký jste potvory, že jste ho tam na ní narafičili :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ta musela mít dobré dilema, co?
    Vyhodit nebo položit na postel k té panence, co taky našla ten den na zemi... Vyřešila to docela šalamounsky - i když v tom prvním momentu mě fakt docela zamrazilo :-))) Myslela jsem, že to mám pomstu za neustlanou postel... :-)

    OdpovědětVymazat
  9. ...také znám pár lidí, co nikdy nedokáží nic vyhodit:-)

    OdpovědětVymazat
  10. chudak pani uklizecka :-) a ty ji tu ještě pomluvíš :-))

    OdpovědětVymazat
  11. Tak to je teda dobrej fórek. Ale tu příhodu [5] od Kutila jsem musela chvíli rozdýchávat.

    OdpovědětVymazat
  12. no a jaký suvenýr si děti dovezly? utěrku..?

    OdpovědětVymazat
  13. 9) Sandro - vyhodit zrovna toho brouka by mi osobně až takový problém nedělalo :-)

    10) přítelko - no, pomlouvám... Má uklízet pořádně. To první ráno mě skoro kleplo!
    Ale třeba zrovna někde napsala blog o hrozných hotelových hostech s gumovou havětí... :-)

    OdpovědětVymazat
  14. 11/ Looney - jo, stačí vytáhnout paty z domu a za humny se hned nějaká srandička vymamlasí... :-)
    Historky o veeelikých pavoucích taky dlouho rozdýchávám. Třeba jeden kamarád kdysi vyprávěl, jak spal venku na houpací síti a ráno měl na zádech pod trikem taky jednoho obrovského - to vyprávění mě straší dobrých patnáct let... :-)))

    hastone - chápu, že soutěžní otázka nebyla zrovna jednoduchá... Bohužel, nevyhráváš :-))) (ale posílám taky jeden skorogratulující smajlík)

    OdpovědětVymazat
  15. [5] Mno, tak to mi Kutil připoměl mou vlastní svatbu - sedíme na zábradlí u parníku a kouříme (popis samotné svatby je u měn na blogu - to byl pokus o zapsání do Guinessovy knihy rekordů v počtu drobnách katastrof za jeden den) a šine si to ke mně družba a na prstě se mu kinklá babouk. Prej pro štěstí.

    Po tom, co jsem zaječela, po zádech málem sletěla do Vltavy a doteď vlastně nevím, jestli jsem vajgla spolkla nebo ne, si vzpomněl, že já jsem vlastně insektofobik :-)

    A on se chudák tak snažil :-) Doteď má z toho trauma...

    OdpovědětVymazat
  16. [16] hihi, Cirrat, těžko asi říct, kdo z vás měl to trauma větší :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.