Jo, před slety čarodějnic!
Pokus zachytit záblesky barev v každodenní šedi aneb relativně bezbolestná terapie. Ne vždy, ovšem. Je to ze života. Občas děti, práce a různé odbočky... Pokračování z bloguje.cz
Ačkoliv jsem jeden z posledních,
kdo by chtěli covid zlehčovat či bagatelizovat, karanténu považuji za správné řešení
(byť ne zrovna komfortní) a nepatřím ani mezi odpírače roušek, ačkoliv mi jejich
nošení taky není příjemné, přesto se nemůžu v hlavě zbavit několika
otázek:
Byť je covid často připodobňován
ke chřipce, nemyslím si to. Chová se opravdu jinak. Specificky. Divně.
Podle toho, co jsem u něj
prožívala a pociťovala, plus co jsem si zatím načetla a jaké rady a informace
jsem získala od známých, nejedná se o klasické respirační onemocnění, ale
z části cévní. Usazuje se občas nejen v plicích, ale může zakotvit
třeba i na srdci případně jiných orgánech, nebo napadnout nervový systém.
Je poměrně urputný a neskutečně
rád se vrací, pokud mu dáte sebemenší příležitost, a to i v případě, že
vám vyjdou negativní testy na konci karantény – sice nenakazíte další lidi, ale vás se jen tak
nepustí. A velice oslabuje imunitu.
-----
Pro ty z vás, kteří jste se ocitli čerstvě v karanténě, či se vám projevují první příznaky, přikládám pár rad, které jsem za ty poslední dva měsíce vypozorovala:
…napadá mě, při čtení úvodu článku k dnešní situaci
ohledně přírůstků covid-19:
„V ČR přibylo během pátku rekordních 1447 případů
nákazy novým koronavirem. Denní přírůstek počtvrté v řadě překonal
tisícovku.“
a mám potřebu si sesumírovat, jak
jsem danou situaci posledních pár měsíců vnímala.
říkáte si, když o ní neustále čtete ve zprávách…
Protože máte bohatou představivost a pár
špionážních filmů za život shlédnutých, představujete si ji opravdu poměrně
futuristicky a dlíte v blaženém vědomí, že vás opravdu uhlídá a ochrání,
neb vše je pevně v rukou…
V rukou…
Ano, v rukou to opravdu asi je nejvíc, ne
tak v technice. Z Mission: Impossible vás realita hodí do éry rady
Vacátka.